Aromaterapie: léčba duše i těla s potenciálními riziky

Aromaterapie je alternativní léčebná metoda, která využívá esenciálních (éterických) olejů z rostlin k podpoře fyzického a psychického zdraví člověka. Esenciální oleje pocházejí ze semen, stonků, listů, jehličí, okvětních lístků, květů, slupek a plodů, dřev a pryskyřic, kořenů a oddenků a trav. Tato praxe je známa již tisíce let a nachází své kořeny v tradičních léčebných systémech, jako jsou ayurvéda a čínská medicína.

V posledních desetiletích se aromaterapie stala stále populárnější, a to zejména díky zvýšenému zájmu o přírodní a holistické metody léčby.

Historie aromaterapie

Tato léčebná metoda má kořeny již v starověkých civilizacích, kde byly vůně považovány za mocné nástroje spojení s božstvy a léčení. Ve starém Egyptě byly esenciální oleje používány při procesu balzamování a v rituálech, zatímco v Indii byly využívány v ayurvédské medicíně k dosažení rovnováhy těla, mysli a ducha. V řeckém a římském období byly vůně klíčovým prvkem v lázních a byly považovány za luxusní. Hippokratés, otec moderní medicíny, zdůrazňoval význam aromatických lázní pro udržení dobrého zdraví.

Ve 19. století byl znovuobjeven zájem o bylinné a aromatické léčení. V této době byly vytvářeny první esenciální oleje ve formě, jak je známe dnes. Avšak, skutečný rozmach aromaterapie nastal až ve 20. století, zejména díky práci francouzského chemika Reného-Maurice Gattafose, který zdůraznil terapeutický potenciál esenciálních olejů. Dnes je aromaterapie široce akceptována a používána po celém světě. Esenciální oleje jsou běžně začleněny do každodenního života pro podporu celkového zdraví a pohody. Jejich terapeutické účinky jsou studovány v kontextu komplementární a alternativní medicíny.

Současné poznatky

Aromaterapie je stále populárnější, nicméně existuje jen málo jasných indikací pro její použití. Systematický přehled analyzující dvanáct studií uvedl, že šest z nich nemělo nezávislou replikaci; šest se týkalo relaxačních účinků aromaterapie v kombinaci s masáží. Tyto studie naznačují, že aromaterapeutická masáž má mírný, přechodný anxiolytický účinek. Na základě kritického posouzení šesti studií týkajících se relaxace nejsou účinky aromaterapie pravděpodobně dostatečně silné, aby se o ní mohlo uvažovat při léčbě úzkosti. Hypotéza, že je účinná pro jakoukoli jinou indikaci, není podložena výsledky přísných klinických studií.

Další studie z roku 2020, zaměřující se na využití aromaterapie v klinické praxi uvádí, že tato léčba může být prospěšná pro léčbu symptomů bolesti, nevolnosti, zvracení, předoperační úzkosti, kritické péče, pohody, úzkosti, deprese, stresu, nespavosti, dýchacích cest, demence a onkologie. Na druhou stranu snášenlivost aromaterapie je individuální. Uvádí se případy týkající se hořlavosti, bezpečnosti starších osob a dětí, dermatitidy, fototoxicity, orální toxicity a bezpečnosti očí. Při inhalaci esenciálního oleje v aromaterapii aktivují molekuly čichový, dýchací a gastrointestinální systém v závislosti na způsobu aktivace. Tyto molekuly jsou schopny uvolňovat neurotransmitery, jako jsou endorfiny, a vyvolat tak pocit pohody a analgetický účinek.

Jak již bylo zmíněno, esenciální oleje mohou působit v některých případech i toxicky, působit chemické popáleniny, a v ojedinělých případech dokonce i smrt. Aromaterapie se používá stále častěji a může být velmi nebezpečná, při nedostatku znalostí.

Podstatné je, aby se osoby využívající tuto terapii seznámili s aromaterapeutickými esenciálními oleji a jejich možným poškozením, jako je například otrava a toxické komplikace. Vždy je třeba dávat přednost kvalitním esenciálním olejům od ověřeného prodejce a dále se i řídit instrukcemi na obalu. Vždy dávejte přednost přírodním esenciálním olejům před „vonnými oleji“ nejistého složení. Zároveň je nutné připomenout, že esenciální oleje by měly být uchovávány mimo dosah dětí a při pokojových teplotách. Uvedeny jsou i kazuistiky, kdy skladování esenciálních olejů v horkých letních dnech podmíňilo vznícení automobilu. Maséři používající éterické oleje k masážím mohou vlivem častému se vystavování trpět popáleninami a kontaktními dermatitidami.

Esenciální oleje se nejčastěji inhalují prostřednictvím výparů z difuzérů, přidávají se do koupelí či do masážních olejů. Mezi nejčastěji používané esenciální oleje se řadí například eukalyptus a různé druhy jehličnanů, které se indikuje při nachlazení či citrusová trává vhodná jako analgetikum, antidepresivum a antivirotikum.

Stejně jako téměř všechny alternativní terapie, tak i aromaterapie má své klady a potenciální zápory. Při používání je tedy nutné jednat s rozvahou. Přímé průkaznosti aromaterapie v léčbě nemocí nebyly jasně prokázány, je tedy nutné provést další studie.

Zdroje:

Farrar AJ, Farrar FC. Clinical Aromatherapy. Nurs Clin North Am. 2020 Dec;55(4):489-504. doi: 10.1016/j.cnur.2020.06.015. Epub 2020 Sep 28. PMID: 33131627; PMCID: PMC7520654.

Cooke B, Ernst E. Aromatherapy: a systematic review. Br J Gen Pract. 2000 Jun;50(455):493-6. PMID: 10962794; PMCID: PMC1313734.